neděle 17. září 2017

Co má společného klaun a zubař?

Mám ráda klišé. Sama jsem jedno velký klišé.
Mám ráda taky absurdity všeho druhu a s velkým potěšením je ve svym životě vyhledávám. Jako bych měla speciální senzor, kterej zabliká pokaždý, když něco absurdně absurdního vidim, slyšim, nebo zažiju. Ukládá se to do takový speciální části mýho vědomí. Myslim že to je zhruba v těch místech, kde bych měla mít uložený věky, ve kterejch se prořezávaj dočasný zuby. 

Proto se mě zmocnil silnej pocit blaženosti, když jsem na to přišla. Konečně mi zapadly ty částečny mojí skládanky do sebe a našla jsem paralelu.

Stačilo pár desítek vteřin toho traileru, traileru na horor ,,To", a bylo mi jasný, že tohle je to klišé, který jsem od prváku hledala.


pátek 1. září 2017

Co dělat před nástupem na medicínu

Uběhlo už hodně dní, ale pořád mám v živý paměti, jak jsem se cejtila před nástupem na vysokou. Strašně jsem se těšila, ale zároveň jsem se i děsně bála. Dneska už vim, že jak strach, tak nadšení  bylo neopodstatněný. Bála jsem se, že to nebudu zvládat. Že toho učení bude moc, že budu horší než všichni okolo. Nakonec se ukázalo, že to chce ,,jenom" sebezapření,  Čiháka a ,,leb ocelovou a zadek olověný". Že se neni čeho bát, protože to už zvládli opravdu takoví blbci... 

A nadšení? Většinu to po několika měsících (zbytečného) nošení bílého pláště přejde. Fascinace nad dírami v kostech zmizí (ještě aby ne). Než se člověk dostane do klinický výuky, trvá to tři roky, a to to pak člověk už stejně bere jako samozřejmost. 
Protože je možný, že prázdniny před nástupem do prváku jsou jedny z posledních opravdu pohodových prázdnin, dovolila jsem si sepsat pár věcí, který bych teď poradila svému mladšímu já.

úterý 1. srpna 2017

Oil Pulling aneb jak tahle metoda (ne)funguje?

Jestli je něco v poslední době v ,,alternativnim" zubnim světě trend, pak je to bezesporu převalování oleje v puse (za účelem harmonizace celýho vesmíru) a přírodní kartáčky na zuby.

Na to první se dneska koukneme z mýho poloodbornýho zubařskýho pohledu. Takže předem varuju, že článek vychází čistě z mojí hlavy, nehledala jsem žádný vědecký články a ani nevim, jestli na tohle téma nějaký věděcký článek vůbec existuje. Pokud byste někdo věděl o důvěryhodných zdrojích, napiště mi je :)

Nicméně nastudovala jsem spoustu kvalitní literatury, kterou mi nabídl Google. Mezi prvními weby byly třeba ,,zářící zdraví", ,,emimino", ,,omlazení"  nebo ,,wellnessmama" atd., což hovoří za vše. 

Přiznám se, že když mi bylo asi osmnáct a měla jsem ještě zoubky jako hvězdičky (žluté a daleko od sebe), asi tejden jsem tuhle metodu zkoušela. Dýl jsem to nevydržela, protože je to fakt hnusný. 

Trvalo to asi deset dotazů, než jsem se konečně dokopala k tomu napsat článek na takhle žádaný téma. 
Jak teda oil pulling vidim já?


čtvrtek 20. července 2017

Medideník - třeťácký červen

Ráda bych zas napsala nějakej strašně hlubokej úvod.

Něco motivačního. Něco, co inspiruje tisíce lidí, co se zapíše do historie (mediblogování) nebo kvůli čemu mě aspoň budou lidi hejtit na asku, v komenářích, nebo mě pozve Kraus do svý tolkšou.

Jsem ale uprostřed Nízkejch Tater, mám v tobě už třetí skleničku šampáňa a měla bych napsat úvod, kterej bude dávat hlavu a patu.

Místo toho přemejšlim o tom, jak je divný, že na Slovensku se nepodává polívka jako celek - vývar, nudle i zelenila, občas i maso, jsou v jiný misce. Člověk si to musí zkompletovat sám.

To mi prostě nevysvětlíš.



úterý 11. července 2017

10 věcí, bez kterých bych si nedovedla představit studium

Ačkoli bych se měla právě teď trochu socializovat s ostatníma lidma (jsou medici vůbec lidi?), sedim u kompu a čekám, až otevřou jídelnu a já si budu moct jít pro jídlo po velkolepym sportovnim výkonu. Mám hlad a budou lívance.

Můj diář byl po skončení třeťáku nacpanej samou brigádou a schůzkama, a to ať těmi s kamarády a nebo dejme tomu pracovními, takže jsem si s sebou musela vzít noťas, abych udržela při životě tuhle mojí záležitost, kterou občas nazývám jako moje dítě. Blog.

A právě pro tyhle momenty se nejvíc hoděj tipy na článek od někoho jinýho, obzvlášť když se na to jde z toho kratšího konce. 

Dneska teda stručně o tom, bez jakých pitomostí by moje studium nebylo takový, jaký je.






  • Faber-Castell 0.3 popisovač - Narazila jsem na něj náhodou při procházení papírnictví, což je mimochodem super zábava. Píšu s nim všechno, ačkoli je prej určenej na kreslení.

  • Frontin - Medicína mě naučila jednu fajn věc - když jsem strašně utahaná (a mám hodně starostí), nemůžu usnout. Doktor mi domů propašoval nějakej benzodiazepam pro klidný spaní. Čas od času si zobnu. Je to lepší, než by se mohlo zdát.

  • Fotky v bílém - Člověk by si řekl, že ho to postupem času přestane bavit. Ten čas u mě evidentně ještě nenašel. Takže si musim dávat bacha, abych to na sociální sítě nesázela zas tak často, aby se nesnižovala lajkovanost.

  • Červenej Redbull - Z klasickýho se mi dělá nevolno od přijímaček, kdy jsem ho pila měsíc v kuse. A modrej se žlutym a zelenym je hnusnej.

  • Zpocený lidi v MHD - Oželila bych to, ale bez toho by to asi nebylo ono. Sice je v pražský hromadný dopravě mnohem víc (smradlejch) lidí než v jinde, ale zase se to kompenzuje výhledem na hrad nebo na zeď tunelu metra.

  • Blog a to okolo - Dost často přemejšlim, jestli založit blog byl blbej nebo geniální nápad. V čem si ale jistá jsem je to, že bez něj by bylo moje studium úplně jiný.

  • Neustálej hluk - Jednou jsem v půl sedmý ráno v neděli vyšla u nás v Praze na náměstí ven. Bylo takový ticho, že jsem si myslela, že jsem ohluchla. To neni normální.

  • Crosscafe - Střední latte; poslední rok nejčastěji bez kofeinu, protože si po něm obvykle myslim, že umřu. Obzvlášť po tom zážitku z prváku, kdy se mi ve tři v noci nad CNS a po kafi a dvou redbullech zdálo, že se mi zastavilo srdce. Nepříjemnej zážitek.

  • Hypochondrování - Moje sugesce nezná mezí. Ráda přijmu doporučení na ne moc drahýho a shovívavýho psychoterapeuta. 

  • Dobronice, kapka alkoholismu a medické party - protože když už se zřidit, tak mezi zdravotníky, kde si jsme rovni a nikdo nebude nikoho soudit za decentní vomitus do květníků, no ne?

  • Vařenej joghurt - Příprava je jednoduchá. Ráno hodíš do školní tašky joghurt, zapomeneš na něj a konzumuješ spolu s rozmačkanym banánem (taky zapomenutym) až odpoledne. Nezapomenutelný gurmánský zážitek i lehký průjem zaručen. 

A kdo pozorně počítal, zjistil, že těch bodů je tu jedenáct. Hezký léto všem a příště si snad dáme mediděník :)

pátek 30. června 2017

Jak a proč jsem si vybrala zubní - aneb co vám nikdo nepoví

Nikdy jsou to vlastně pořádně nevysvětlila. Uvědomila jsem si to po tom, co jsem si všimla, že mi na asku nebo na instagramu často kladete právě tuhle otázku.

,,Proč sis vybrala zrovna zubní?"

Myslim, že po třech ročnících studia a necelých třech letech blogování o tomhle martýriu bych mohla konečně osvětlit, jak jsem došla vůbec do tohohle ,,stavu" nazývající se honosně ,,studentka zubního lékařství".

Je dost možný, že se v tomhle článku objeví něco, co už na mym blogu zaznělo hodněkrát, ale taky doufám, že vám dneska odkryju i ty nejskrytější pohnutky, který mě dostaly do týhle party lidí. A taky že naštvu pár lidí a sluníčkářů, páč to bych nebyla já, kdybych někoho nepohoršila.

Vezměme to ale chronologicky.