středa 23. května 2018

Medideník - čtvrťácký duben: nejoblíbenější slovo chirurgů?

(Upozornění, v tomto příspěvku se objevuje vcelku hodně sprostých slov. Dámy prominou.) 

Stejně jako jsou různá oddělení s různými lékaři, jsou tam i různé sestry... Je zajímavý, že málokterý klinický lékař - snad nikdo - se chová ke studentům s takovym opovržením, jako některý sestry. Ne všechny, ale... 

Zatímco někde sestry dost jasně naznačují, že studenti (byť medicíny) jsou úplný hovna, někde se chovají mile a chovají se k nám jako k budoucím lékařům - s přiměřeným respektem, slušně. Vzájemně si vážíme práce toho druhýho, chováme se k tobě hezky, nešklebíme se na sebe jak kdybychom měli jehličí v zadku. Práce na takovejch odděleních jde od ruky a z pracoviště se odchází obvykle s úsměvem. A když ne s úsměvem, aspoň nemáme zkaženej celej den, protože se někdo rozhodl, že po každym našem pohybu bude protáčet oči. 



úterý 1. května 2018

Medideník - čtvrťácký březen

Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu.... Tak dlouho jsem dávala najevo, jak moc mě zubní vysíralo, až jsem byla na samotnym závěru víc než půl roku trvajících všeobecňáckých stáží ráda, že se konečně můžu vrátit ke křeslu.
Myslim, že mi ten půlrok víc než prospěl. Jo, byly tam super, super, super stáže - Chirurgie v Motole, Oční s fakt pěknym panem doktorem v ÚVN nebo Anesteziologie a akutní medicína u nás ve VFN, což byla asi ta nejlepší stáž na škole vůbec. Nekecám. Klidně bych si to dala znova a neremcala bych. A vy víte, že já remcám hodně, dobře a ráda.

Prožila jsem si ale i hodiny a hodiny nudy na interně/nad studiem interny, na dermačce/nad studiem dermačky (která se ze všech sil snažila být zábavná a celostní) nebo onklogii. Pak pár děsivých sebediagnostických chvilek, které se ale (naštěstí, ťuk ťuk ťuk) vždy nakonec ukážou jako špatný... No, víc o hypochondrování tady...
A pak taky jedno nezapomenutelný dopoledne na soudnim, kdy se podle mě zastavil čas, protože takovou nudu jsem nezažila ani na imunologii ve druháku, což je silná konkurence. Imunologie je, dámy a pánové, větší nuda než cvika z histoly. A teď si představte, jaký to dopoledne na soudnim asi muselo být, když to bylo horší než imunola, která je horší než histola. To vám byla taková nuda, že jsem se nudila i když jsem byla připojená na EDUROAMu (školní wifi) a měla jsem píchnutý tablet do zásuvky. 
Po víc jak šesti měsících jsem se konečně dostala k tomu, co mě bude živit, čemu rozumim. (dej si facku, nerozumíš tomu ani trochu ve svý podstatě).
Je příjemný se neučit každej tejden něco jinýho - prostě jenom prohlubovat znalosti ze svýho oboru a nemít pocit marnosti z toho, že se učim něco, co nejspíš nebudu potřebovat. Když něco nevim, nevadí mi dohledávat podrobnosti nebo se dovzdělávat v anatomii. Protože to, že jste se něco v prváku učili ještě neznamená, že si to ve čtvrťáku pamatujete.

Moje Kateřina (jakože stomatologická klinika Kateřinská 32), moje skříňka, moje lidi, můj obor, moji vyučující... 

Konečně zuby se všim všudy. Tenhle stav jsem hledala (ne)celý čtyři roky, který tuhle hrůzu studuju. Myslim, že konečně můžu říct, že mě to zajímá a baví. A že pro to hořim. Otázkou ale je, jestli mi  to vydrží na poslední rok a zbývajících pár měsíců...
  

pondělí 16. dubna 2018

Kterak jsem dávala rozhovor

Stala se mi taková zvláštní věc.  Na mail mi napsala studentka vsetínského gymnázia, že do češtiny dostali za úkol udělat rozhovor se ,,zajímavou osobností". Mám moc ráda lidi, kteří se nebojí zdánlivě bláznivých nápadů, a tak mě její mail hned zaujal. Zpočátku jsem se ale trochu zdráhala, přeci jen je pro mě teď čas drahý atribut a tohle se zdálo jako práce na dlouho, ale nakonec jsem se coby známý ješita nechala uchlácholit tím, že jsem pro slečnu ,,zaímavá osobnost".
Byla by škoda se s vámi o výsledek nepodělit. Takhle tady ho máte v celém znění! :)   



sobota 24. března 2018

Hluk před bouří

Čtvrťák se přehoupnul do letního semestru, všeobácký předměty se vyměnily za stomatologický. 

Hodiny a hodiny vysezený z donucení na nudnejch všeobňáckejch přednáškách (projíždějíc Facebook, vyřizujíc maily, učíc se na úplně něco jinýho, postujíc na Instagram nebo čumějíc do blba) vystřídaly vysušený ruce z dezinfekce, popálený prsty od rozžhavenejch laboratorních materiálů a vymluvená díra do hlavy od každodenních odpoledních přednášek. 

A je toho najednou děsně moc. Dopolední stáže, odpolední přednášky, který jsou nepovinný, ale člověk tam chce být. Ale jaksi tohle studijní a životní tempo nejde stíhat dýl jak pár týdnů, aspoň pro mě ne.

pondělí 5. března 2018

Rouška versus

Aneb 10+1 tajemných stránek roušky, o kterých je dobré vědět.



úterý 13. února 2018

Medideník - čtvrťácký leden

Tak jsem si myslela, že se po třech a půl letech na zubnim konečně naučim napořád přesný prořezávání zubů.
V dětskym chrupu to je jinak, ve stálym to je jinak, horní čelist to má jinak, dolní čelist to má jinak.  
Když se to tak vezme, je to 26 různých věkových rozmezí.
Zapamatovat si 30 osob z Her o trůny problém neni, ale naučit se něco, co mě bude živit? Impossibru!

Rozhodla jsem se s tim skoncovat. Sedla jsem si nad stůl. Vytiskla jsem si krásnej zubní kříž. Vybarvila jsem si ho mýma Stabilama! Napsala jsem si k jednotlivým zubům jednotlivá věková rozmezí.

Před zkouškou z pediatrie jsem se zařekla, že si to budu opakovat týden. Opakovala jsem si to. Výsledek předčil moje očekávání, pamatovala jsem si to asi pět dní po zkoušce.

Ale jak říká můj oblíbený vyučující anatomie, ,,žádný kapitulace!" Dnes není den, kdy bychom to, vážení, měli vzdát.

Jednoho dne se to naučíme. 
Jednoho dne to budu sypat z rukávu i ve dvě v noci. Minimálně před státnicema z konzervy.